Včera jsem dostal nového společníka. To je pěkný číslo! Stále jenom leží, mračí se. Do řeči s ním není, pořád si mele o krásným životě. Ani karty neumí. Už to s ním není k vydržení. Lákal jsem ho, ať jde se mnou na procházku. Víte jaká je to nádhera procházet se za jasné noci a nasávat svěží vzduch? Ale on nic. Stále trucuje. Konečně po dlouhých letech samoty jsem si našel partnerku. Každou noc jsem s ní. Krásně si rozumíme. Včera jsem se pohádal se svým společníkem. Vyčítal mi, že mám na tváři rtěnku. To už jsem se ale doopravdy naštval! Vzal jsem své věci a přestěhoval jsem se ke své milé. Musím říci, že já jsem bydlel o něco útulněji. Vždyť to tu dostavěli před rokem. Chodil jsem se nato dívat a kladl si otázku kdo sem přijde? Jaká je krásná. Taková, taková čerstvá. Zamiloval jsem se do ní a ona do mne, i když už nevypadám nejlépe. Musel jsem se jí ujmout. Je nezkušená. Vždyť teprve nedávno zemřela… Ano, je to tak, láska čaruje i v rakvích. Každou půlnoc nás můžete spatřit - ruku v ruce se procházíme hřbitovem. Nebojte se zemřít!