Puberťák je domácí zvíře, které je velmi náročné na chov.
Rozhodnete-li se chovat doma puberťáka, budete mu muset vyhradit dostatečný prostor.
Rozpínavost těchto živočichů, pokud jde o teritorium, totiž spolu s věkem stoupá.

Níže jsou uvedeny znaky společné tomuto savci, ať už je chován na svobodě nebo v zajetí.

Tělo:
Zbarvení je proměnlivé, často velmi nápadné, narozdíl od jiné zvěře se puberťák v žádném případě nesnaží splynout s okolím. Nejnápadnějšími barvami září většinou jeho chocholka. Barva chocholky může přecházet od žluté, přes hnědou až po červenou či zelenou.

Oči:

Oči bývají zarudlé, kruhy pod očima nejsou žádnou výjimkou. Barva očí je těžko zjistitelná, neboť u většiny puberťáků jsou oči překryty spadající chocholkou.

Stavba těla:

Jde o savce místně řídce ochlupeného, vybaveného končetinami, které jsou k tělu neúměrně dlouhé a které jsou často zakončeny dlouhými paznehty, neboť tento druh domácí zvěře zhusta zanedbává jejich pravidelné obrušování. Typickým znakem je chůze po dvou nazývaná jako "klácení".

Uši:

Přiléhají k lebce, občas je nutno je dočišťovat.

Dočišťování může provádět dobrovolník z domácnosti, nebo je možné k této činnosti donutit puberťáka samotného. Chovatel se sám musí rozhodnout (dle úrovně vycvičenosti svého zvířete), které možnosti dá přednost.

Krmení:
Puberťák je všežravec, který občas přechází do fáze monožravce. Dle vědeckých výzkumů stráví puberťák, ač má narozdíl od krávy toliko jeden žaludek, jakoukoli potravu, která se momentálně nachází v dosahu.Spásání potravy probíhá celodenně, prakticky nepřerušovaně. Ve fázi monožravé se však může stát, že se puberťák dlouhodobě živí pouze jedním druhem potravy, například tradičními českými brambůrky nebo hamburgery.

Veškeré snahy o přikrmování ze strany chovatele přicházejí nazmar a je potřeba se s touto skutečností smířit. Většina puberťáků má po celou dobu chovu obzvláště vysokou spotřebu prémiového krmiva, a proto je nutné, aby puberťáky chovali pouze chovatelé, kteří si to mohou finančně dovolit, případně mají možnost úvěru či půjčky.

Celková péče:
Puberťák je zvíře náchylné k depresím. Léčba a předcházení depresím spočívá v kupování značkových oblečků a podkůvek, želatinových medvídků Haribo a počítačových her, aby se váš puberťák nenudil. Komunikace s puberťákem je závislá na úrovni dosažené při výcviku
(viz níže bod Denní režim).
Chovatel se musí naučit řeč těla, aby byl schopen z trhavých pohybů hlavou, případně ramen, vyčíst nesouhlasnou reakci. Pozitivní reakce nedává chovaný puberťák v žádném případě najevo. Z našich zkušeností ovšem víme, že po cca 200 trhnutí ramenním kloubem již většina
chovatelů ví, na čem je.

Denní režim:
Puberťáka je nutno podrobit komplexnímu výcviku. Od přírody je to tvor líný, který je schopen veškerou svou energii vynaložit na správné oddechování při spánku, resp. na změnu polohy na gauči z levého boku na pravý a naopak. Výcvik sestává z výuky jednoduchých příkazů, jako například "Jdi do školy", "Umyj si ty zuby", případně "Umyj nádobí". Někteří puberťáci reagují na výcvik příznivě a po pár letech jsou schopni breagovat na cca 4 příkazy z 20. Jiní puberťáci výcviku odolávají a osvojí si pouze jeden příkaz. Většinou jde o příkaz "Jdi se najíst", v menší míře "Jdi spát".

Komerční využití a návratnost investic:
Puberťák je domácí zvíře chované výhradně na ozdobu a nelze očekávat, že z něj vydolujete jakoukoli činnost generující přínos pro rodinu. Návratnost investic je dlouhodobá, někdy trvá i deset let, než zjistíte, zda chovaný jedinec bude schopen samostatného života. Někteří jedinci zůstávají u svých chovatelů do pozdního věku a znamenají pro něj nemalé náklady. Proto by si každý chovatel měl řádně rozmyslet, než se do chovu vůbec pustí. V případě, že si není jist, měl by si raději pořídit jiné domácí zvíře. Před chovem puberťáků jsou varováni zejména kardiaci a další osoby, které špatně odolávají stresu.

Na druhou stranu je nutno říci, že žádné jiné domácí zvíře vám nepřilne tolik k srdci.
V tom jsou puberťáci naprosto nenahraditelní.